Duben 2013

Nikdy nebude šťastným, koho bude trápit, že někdo je šťastnější

3. dubna 2013 v 20:34 | P.
Znáš to, když se podíváš na film o kterém potom pořád přemýšlíš? Mně se to stalo zrovna včera/dneska koukala jsem na film zelená míle. Je to něco neskutečnýho netušila sem se budu bát, plakat a být úplně dojatá. Příběh je strašně silný kam se hrabou ty rádoby americké trháky ve kterých jde pořád o to samé. Akorát jsem na to opravdu neměla koukat v noci, protože potom když jsem zavřela oči tak jsem si celý příběh přehrávala znovu a znovu. A bacha mě se po tomhle filmu začali zdát fakt divný sny.
Stejně už se těším až pořádně začne jaro. Kabátek, podpatky, sluneční brýle a skvělý pocit. Už mi to chybí a chci to! Už se vidím až se budu promenádovat po měste. Dokonce už mi chybí i škola no ikdyž tohle se musí brát s nadhledem... učení mi fakt nechybí.
Jinak jsem si dneska objednala hřeben. Teda né obyčejnej hřeben ale tangle teezer jestli netušíte co to je tak vypadá trochu jako vrchní část krunýře želvy s bodlinkama já vim divný přirovnání. No ale prostě na moje zacuchávající se vlasy je to doufám to pravé. Sice nepatří k nejlevnějším hřebenům, ale jestli mi ušetří trápení vytrhání miliónů vlasů při rozčesávání tak budu happy jak dva grepy. Od tý doby co jsem se rozhodla nepoužívat kodicionér, ale jenom šampón a masku jde to s vlasama z jedné strany z kopce ikdyž zté druhé se mi aspoň tolik nemastí. Je to těžký -.-

Nemůžeš mít, vždyť víš, všechno, jsi jak dítě ...

1. dubna 2013 v 19:01 | P.
A proto se ptám, co dál, když se zamotá láska ...

Né že bych byla nepřející mrcha, ale není mi příjemný že venku je hezky a já prostě nemůžu ven. Ale aspoň teď nemám ten nepříjemný pocit, že bych zítra musela do školy. Vždycky se snažim na všem hledat ty pozitiva. No a jinak doufám že jste si velikonoční pondělí užili tak jako já... to znamená vypnout zvonek a prostě spát -.- zastávám názor že se nenechám doprovolně mlátit "klackem". Včera jsem znovu zažila filmové gesto od přítele. Zas a znovu jsme se hádali v jednu chvíli ti ten koho miluješ řekne "dělej si co chceš" a o hodinu později přijede s krásnou růži, jídlem a já nevim čím vším a omlouvá se. Je to krásný, ale zároveň tak hrozný, když máš ten pocit že ti někdo láme pořád dokola srdce a pak ho lepí dohromady a ve výsledku se jen opakuje ten stejný příběh.... Takže mi prostě zbývá jen věřit, že i v životě jsou šťastné konce a i já se jednoho dočkám!